U17 vyloupila zatím stoprocentní Roudnici po nevídaném obratu v druhém poločase.

VOŠ a SOŠ Roudnice nad Labem U17 – FK ACL U17 4:5 (4:1)

Skvělou motivaci do utkání nám naservíroval starší dorost, který po nepovedeném začátku sezony předvedl velmi dobrý výkon a zvítězil nad favoritem z Roudnice 2:1.

Co se týče našeho soupeře, ten byl zatím stoprocentní, ze čtyř kol získal plných 12 bodů a svým soupeřům dovolil skórovat pouze jednou, čekal nás tedy další velmi náročný zápas. Začátek utkání rozhodně neodpovídal postavení v tabulce. Naši kluci byli ve všem lepší a už v osmé minutě nás mohl do vedení po velmi dobré individuální akci dostat Štrupl, brankáře soupeře ve velmi dobré příležitosti bohužel neprostřelil. V šestnácté minutě si připravil lahůdku Štrupl, který se pokusil téměř z půlky přelobovat brankáře domácích, ten až neskutečně střelu na poslední chvíli vytáhl. Do dvacáté minuty jsme si vytvořili další dvě velké šance, které jsme neproměnili, a tak se zdálo, že se blíží to, co nás provázelo v předchozích zápasech. Tedy výborný výkon v začátku utkání, nepodpořený proměněním šancí a následná branka soupeře z ojedinělé akce. Tomu se tak stalo ve 23. minutě, kdy se po chybě při rozehrávce od brány dostal soupeř do vedení. Druhý gól následoval ve 31. minutě a zdálo se, že nám sype zápas pod rukama. Ve 37. minutě jsme se však po nádherné akci dostali ke kontaktnímu gólu – akce na trase Procházka – Bauer, Pola skončila brankou Tondy Kříže – 1:2. Minutu na to přišlo další varování od soupeře, po další chybě v rozehrávce se řítil útočník domácích na naše branku, zachránila nás tyč. Toto varování bohužel pro nás nebylo dostatečné a za chvíli jsme prohrávali 3:1. Všechnu smůlu světa jsme si však ještě nevybrali, protože ve 46. minutě přišla penalta po našem zbytečném faulu a poločas, který měl skončit při nejhorším remízou skončil vedením soupeře 4:1.

V poločase nebylo hráčům co vyčítat, chyby v rozehrávce k našemu fotbalu patří, chceme hrát po zemi od brankáře a občas nás soupeř bohužel chytí, motivací do druhé půle bylo vyhrát druhý poločas, což se nám podařilo.

Druhá půle začala nejlépe jak mohla. Ve 47. minutě se Bednář opřel do balonu dobrých 30 metrů od branky soupeře a vymetl pavoučky neskutečnou střelou do šibenice. Gól sezony? Dost možná, ale to nám (zejména potom Bednysovi) nestačilo, běžela 52. minuta Bednář další parádní ranou, tentokrát z 25 metrů nedal opět brankáři soupeře šanci. Neuběhlo ani dalších 10 minut a po úniku po levé straně hřiště nás dostal do remízového stavu agilní Pola – 4:4. Následovala pauza na pití, hrálo se opět ve více než třiceti stupních, a naše zpráva hráčům byla jednoznačná, tohle si nemůžeme nechat vzít! I po pauze na pitím jsme byli lepším týmem, soupeř byl jako opařený a nezmohl se k ničemu, než dlouhým nákopům. Došlo také k několika zbytečným zákrokům po odehrání míče, já jsem extrémně rád, že kluky zajímal fotbal a na nesportovní chování soupeře nereagovali. V 72. minutě přišla chvíle pro střídajícího Hlavinku, který z blízka prostřelil brankáře soupeře a dostal nás do vedení 5:4. Ve zbytku zápasu kluci zjednodušili hru, do dalších šancí se už nedostávali, naprosto zásadní však bylo, že jsme soupeře do žádné šance nepustili a i přes velmi dlouhé nastavení jsme se mohli radovat ze zisku třech bodů.

Odehráli jsme zápas, kvůli kterému fotbal všichni děláme, takových obratů člověk ve fotbale moc nezažije a všichni na to budeme velmi dlouho vzpomínat. Radost nejen na hřišti po hvizdu rozhodčího, ale potom v kabině byla absolutně nepopsatelná.

Tento výkon a výsledek je pro nás ale pouze závazkem do dalších zápasů a zároveň také nejlepší pozvánkou na další domácí utkání, které odehrajeme proti pražskému Meteoru na domácím hřišti v sobotu 14.9. od 12:15.

Text: Jakub Vacek